Jak jsem zmínila v předešlém článku, majitelka bytu, který budu na konci února opouštět, ho už inzeruje na netu, kdy v prosinci se u mě vystřídali čtyři zájemci (jednotlivci i páry), ale nakonec to nikdo nevzal.

Na další návštěvu jsme byly domluvené mezi svátky, ale nakonec to ze zdravotních důvodů odpískala přímo pronajímatelka,

Na rozdíl od předpředešlého článku bych v tomto chtěla shrnout prosinec v té osobní rovině - prostě žádné obecně záživné čtivo, ale spíš osobní prožitky z návštěv, které jsou pro prosinec tak charakteristické.

Otočka v Praze

Za starším panem bratrem jsme se vydaly s Lu už v polovině prosince

Stejně jako v minulém článku, stále se nacházíme v časovém horizontu krátce po předání bytu na přelomu listopadu a prosince. Minule jsem se věnovala převážně hrubému nástřelu rozsahu rekonstrukce, vytápění a s tím souvisejícím elektrikářem. Dnes to budou spíše drobnosti, ale i tak.

Přepis energií

Je den před Vánoci a já jsem v kanclu sama (protože někdo to tu musí držet pohromadě). Užívám si ten klid, mír, ticho, a sem tam nahodilou návštěvu někoho, kdo se přijde podivit, že na našem pracovišti je taky někdo v tento předsváteční čas. Moc bych si přála mít kancl sama pro sebe. Stačil by mi maličký kumbálek někde pod schody.

Včera

S přihlédnutím k pracovnímu klidu během vánočních svátků se dá již v tuto chvíli konstatovat, že máme za sebou první měsíc od převzetí bytu a zahájení rekonstrukce. A jelikož to byl necelý měsíc skutečně vytížený, obsahu nabobtnalo víc než by se vešlo do jednoho článku. Proto tento rozděluji na dva, kdy v nich jsou paralelně zachycena témata odehrávající se v jednom

Zatím nás nebudou stěhovat nikam - to už víme. Vyhla jsem se dvěma pijavicím - to už víme. Nadešla (přirozená) obměna kochátek - to už víme. Je ale ještě dost věcí, co nevíme. Tak třeba...

Před časem jsem byla až moc aktivní. Byla jsem postavená před pracovní úkol, který částečně záležel ještě na dalším kolegovi z vedlejšího oddělení.

Po předešlém fiasku s pokusem o podpis kupní smlouvy, na který se prodávající nedostavil, pokračujeme v krasojízdě za naším společným MY - tentokrát již třetí částí tohoto dojemného příběhu s jasným cílem v nejasných vodách.

Již cestou z Chebu zpátky do Varů nám volal realiťák, že se s panem prodávajícím dohodli na posunutí termínu

Předešlý článek byl prakticky jen o chlastu - a přitom to vůbec nebylo v plánu. Prostě se to tak nějak sešlo, a já ho nechtěla prodlužovat na neúměrnou délku, tudíž jsem z něho vypustila prakticky vše, co se netýkalo metly lidstva. A tomu všemu vypuštěnému se budu věnovat zde.

Tloustnu. A štve mě to. Aktuálně nesportuji, ale pravidelně

V předešlém článku to sice vypadalo, že kvůli řešení hypotéky a podpisu smlouvy jsem neřešila nic jiného. Ale od té doby a dokonce i mezi touto dobou jsem se samozřejmě zvládala (a musela) věnovat i jiným věcem.

V první řadě to byly pracovní pijavice... jakože chlastanice, chlastačky, akorát se tam nechlastá, ale jenom pije. Náš

V předešlé části jsem shrnula cestu za naším MY od vyřízení hypotéky až po (poměrně snadné) vytipování nemovitosti ke koupi. Aktuálně se v tomto nemastném neslanném vyprávění nacházíme ve fázi, kdy bance sděluji, že už jsme nemovitost našly, a co že se po nás tedy bude chtít dál.

Následoval online odhad. Do mailu mi přišly požadavky