Pracovní vánoční měsíc

Je den před Vánoci a já jsem v kanclu sama (protože někdo to tu musí držet pohromadě). Užívám si ten klid, mír, ticho, a sem tam nahodilou návštěvu někoho, kdo se přijde podivit, že na našem pracovišti je taky někdo v tento předsváteční čas. Moc bych si přála mít kancl sama pro sebe. Stačil by mi maličký kumbálek někde pod schody.

Včera a v pátek jsem tu byla jenom s Byvojem. Tajně jsem doufala, že bude držet hubu a ideálně si bude létat někde po městě. Z jakéhosi nepochopitelného důvodu tu však smrděl prakticky celou pracovní dobu. Do rádia Blaník mu zněly nahodilé skřeky a útržky doprovázející videa, na něž hleděl, protože zjevně neměl do čeho píchnout. Do toho se chtěl strašně bavit - co budu dělat o víkendu, co jsem dělala o víkendu, jak (ne)slavíme Vánoce a zda chodíme na půlnoční mši. Pak mi začal vyprávět, jak paní, co prodávala živé kapry, už živé kapry neprodává, že jí to překazili aktivisti (pochybuju). Když šel kolem mě, sdělil mi, že si jde dát jenom maličký kafíčko (dělej si co chceš, idiote). Pak se napije a zase udělá to svoje debilní oddechnutí - kchaaaaa! Do toho mu neustále řval telefon - klasické zvonivé cinkání, ale strašně nahlas. Na rozdíl od něho mi není šedesát, a tak mi to rve uši! Nejhorší je, že jsem nechtěla mít v kanclu dusno, a tak jsem se mu snažila odpovídat na jeho pokusy o navázání sociálních interakcí.

Těsně před koncem pracovní doby se mě zeptal, zda z hlavy nevím, jak vytisknout na jeden papír dvě stránky. Z hlavy. Je asi tisíc různých možností podle tiskárny a programu, a já to všechno vím z hlavy. Určitě. Řekla jsem, že někde v nastavení tisku. Chvilku nad tím dumal a pak konstatoval, že je asi úplně blbej. Vzala jsem to jako fakt a rozhodně jsem to nebrala jako pobídku ve stylu Karolíno, pojď mi pomoct. Když nakonec odcházel, začal mi přát hezký svátky - nemám to ráda. Zeptala jsem se, jestli je to nutný, on že ne, ale tak nějak se ve mně vzbudila hodná Karolína a nakonec jsem vstala a aspoň s útrpným xichtem jsem mu tu ruku podala. Nejsem si jistá, zda ho tu potkám ještě mezi svátky - pokud ano, určitě mi bude chtít přát i do nového roku. Už teď jsem z toho kyselá.

Od ledna má nastoupit onen Veleštírův kůň, o čemž jsem psala už v minulém článku. Zatím jen na zkoušku. Ne, že bych čmuchala, ale z chodbových řečí se doneslo, že pod Veleštírem dělal v bývalé firmě, kam jsem měla v rámci svého přesunu do Varů zájem nastoupit též, ale kde o mě neměli zájem. No, a Veleštírovi se teď doneslo, že v té bývalé firmě tento jeho kůň končí, takže si ho od ledna zkusí u nás. A končí tam ne úplně dobrovolně, což ale není pro Veleštíra red flag, protože i Veleštír se s tou bývalou firmou nerozešel úplně v dobrém. Red flag by měla být ale pověst, která onoho koně - asi mu začnu říkat Kůň - doprovází, o čemž jsem už taky psala. Uvidíme - nebudeme předbíhat, ale nikdo na našem úseku z toho zatím nemá dobrý pocit.

Kluci z kanclu mají takový dlouholetý zvyk, že se vždycky před Vánoci, než se všichni rozprchnou, sejdou se v hospodě. Letos seznali, že by raději na punč k nějakému stánku na vánočních trzích. A tak jsme uprostřed minulého týdne vyrazili na vánoční trhy (jak těm pár stánkům tady říkají), a začali shánět punč s... s nějakým panákem, protože přece nebudu crcat jen obyčejný punč. Šla jsem já, Moták (co nepil, protože zapomněl, že máme jít, a tak do práce přijel autem), Šéf a Byvoj. Asistent šéfa nešel, protože měl kupu dovolené, kterou tou dobou už vybíral.

Než jsem do téhle práce nastoupila, šel do důchodu jeden nepopulární kolega (ano, charaktery tato firma zjevně přitahuje). Je to takový klon Byvoje (nebo Byvoj je jeho klon?), ale ti dva se nemají v lásce, protože jsou prakticky stejní. A ani ostatní onoho kolegu moc nemusí (stejně jako Byvoje). Jenže on se v čerstvém důchodu nudí, a tak se s nimi snaží udržovat kontakt. Často jim píše a volá, chce se zastavovat na kafe a neuvědomuje si, že ostatní akorát zdržuje. No, tak přesně v onen punčovní den tento bývalý kolega zase volal, jestli se nemůže zastavit. A Šéf mu řekl, že máme kupu práce, že on musí na poradu a ostatní nestíhají. O pár minut později jsme vyrazili na onen punč.

A přesně tento kolega se zjevil prakticky ve chvíli, kdy jsme si ťukly papírovými kelímky. Šéf to začal obkecávat, že vedení tu poradu nakonec přesunulo, a že bla bla bla. No, nevím, jestli to ten bývalý kolega prokoukl nebo ne, ale Šéfovi začal hubovat, že mu měl hnedka volat klidně jen pár minut dopředu, že mu to stačí. Všichni jsme jeden po druhém házeli očky a já Motákovi a později i Šéfovi říkala, že mě tahle hříčka osudu vůbec nepřekvapuje, protože poslední dobou se v mém životě dějí obdobné naschvály, že tento je jen další v řadě. Nicméně jsme s ním vypili jeden celý punč a kluci najednou, že musí ten tam a ten zase tamhle, a všichni jsme se rozloučili, popřáli si (oni) krásné svátky a čau.

Vyrazila jsem směrem do lékárny pro hořčík, a slyšela jsem Byvoje, jak na mě volá. Doběhl mě, jestli nedáme ještě jeden punč, že mi ho klidně koupí. S díky jsem odmítla, že si ho ráda zaplatím sama. Bohužel se nenechal odbýt, a tak jsem zkusila na blind nějaký nejbližší stánek a dala si další horký chlast. Naštěstí šel za chvilku kolem Moták, a po pár minutách se za námi vrátil i Šéf. Pochopila jsem, že to celé byl nějaký úhybný manévr, aby se zbavili onoho bývalého kolegy, a že chtějí pít dál. Jakože taky nemám onoho bývalého kolegu ráda, ale připadlo mi to takové... nechci říct trapné, ale okaté - vzhledem k tomu, že onen bývalý kolega nejspíš pořád mohl kroužit někde kolem. Nakonec jsme dali ještě třetí, a já se odploužila dokoupit dary.

A druhý den kluky napadlo, že bychom mohli udělat ještě PFko. Jasně, mohli jsme mít hezký anonymní zasněžený stromeček a klišovitý nápis - a měli bychom, kdyby někdo neřekl Karolíno, když jsi teď ta AI specialistka, co kdybys to vzala za svý? A já bych to vzala za své, jenže byť jsem specialistka na ej-áj, pé-ef mi moc nejdou. Inu, kluci dali hlavy dohromady, já jsem všechny vyfotila, a pak jsme to specialisticky prohnala ej-áj s patřičným promptem a tématikou, jakože v kanclu nic neděláme. Haha. A byť byl výsledek takový nemastný neslaný, klukům se to strašně líbilo. Strašně se to líbilo i všem, protože to rozeslali na všechny světové strany. Trochu jsem se za ně styděla, ale na druhou stranu... co už - v rozpacích jsem z toho nejspíš byla jen já. Tady je aspoň samostatně vygenerovaná karikatura mě, než se to začalo všechno slepovat. Výstřih takhle rozhodně nenosím a tetovačky si to taky překreslilo podle sebe, ale... no, pořád je jen rok 2025.