Cesta za MY - část V.

Stejně jako v minulém článku, stále se nacházíme v časovém horizontu krátce po předání bytu na přelomu listopadu a prosince. Minule jsem se věnovala převážně hrubému nástřelu rozsahu rekonstrukce, vytápění a s tím souvisejícím elektrikářem. Dnes to budou spíše drobnosti, ale i tak.

Přepis energií

Hned druhý den po předání bytu jsem zavítala na stránky E.ONu, u kterého měl pan prodávající zřízenou elektrickou přípojku. Vždycky jsem měla ČEZ, ale vzhledem k tomu, že E.ON má aktuálně lepší ceny a náš budoucí byt je více méně odkázán ve všem na elektřinu (včetně topení a ohřevu vody), seznala jsem, že každá stovka za MWH se počítá. Vyplnila jsme tedy krátký formulář a dočetla se, že panu prodávajícímu byl ze strany E.ONu odeslán mail, aby potvrdil přepis. Napsala jsem mu tedy, kdy mi v odpovědi přislíbil, že jen co na to najde trochu času, tak se na to podívá.

Uplynul přesně týden od toho, co jsem zažádala o přepis energií u E.ONu a nikdo se stále neozýval. Zavolala jsem tedy panu prodávajícímu, a samozřejmě to viselo na něm - on se k tomu chudák ještě za celý týden nedostal. Strašně si sypal popel na hlavu, a že to do večera stihne. A skutečně - v šest večer mi volal, že už by mělo být z jeho strany vše splněné. No - tak nějak napůl. V mailu od E.ONu totiž byla vyplněná jiná hodnota než jakou jsem měla na předávacím protokolu já. A tak panu prodávajícímu volám, jestli se neupsal. A neupsal - po kontrole jeho předávacího protokolu je číslo elektroměru jiné. Třetí a čtvrtá cifra v pěticiferné hodnotě je oproti mému protokolu prohozená.

Kdo to podělal? Realiťák, který to v den předání opisoval. Proto volám realiťákovi, zda náhodou nemá vyfocený elektroměr. Dělá ze mě krávu, že přece máme hned dva předávací protokoly. Dělám z něho vola, že sice máme, ale že tam každý máme jinou hodnotu, a jaký je mezi nimi rozdíl. Více méně se mi vysmál do telefonu, že to je rozdíl pár korun, a že si s tím tak nemáme dělat hlavu. Po ukončení hovoru jsem si to spočítala, a rozdíl dělal cca 500 Kč. A tak jsem nad tím tedy mávla rukou, a odsouhlasila hodnotu zadanou panem prodávajícím. Jeden z nás to zaplatil a já už se nikdy nedozvím kdo. A nebudu po tom pátrat.

Dřevěná postel a staré dveře

O téhle nádheře, kterou nám pan prodávající v bytě zanechal, jsem se už zmínila. Svým umístěním uprostřed místnosti jak vodorovně, tak svisle, zabíjela prakticky všechen prostor včetně svého vlastního účelu. Tajně jsme doufaly, že si ji pan prodávající odveze, což se samozřejmě nestalo.

A tak jsem se za občasné pomoci Lu pustila do jejího rozebírání. Skládání nábytku mě baví - rozkládání už tak zábavné není, ale nakonec jsem se s tím poprala obstojně - musím se pochválit. Zbylo nám však kvůli tomu strašně moc dřevěných trámů, desek a dalšího haraburdí. Když jsem k tomu přihodila ještě dvoje posuvné dveře, které byly udělané tím nejlevnějším možným způsobem, bylo to tak na dvě větší auta.

Napadlo mě, že to dřevo zkusím napřed nabídnout kolegovi Motákovi za odvoz, protože to je takový schraňovatel všeho, co by se ještě někdy mohlo hodit. A kupodivu souhlasil i s tímto dřevem, protože na zahradě plánuje nějaký svůj stavitelský projekt či co. Domluvili jsme se, že se pro to zastaví v sobotu. V sobotu mi psal, že to nestíhá, že přijede v neděli. A v neděli mi samozřejmě napsal, že se pro to zastaví v týdnu.

Tohle jednání upřímně nesnáším. Pokud jste někdy něco rozdávali zadarmo, možná máte stejnou zkušenost - zájemci mají pocit, že vlastně o nic nejde, takže to mají na háku. A tohle byl případ i Motáka. Od kolegy to přece jenom bolí trochu víc než od neznámého, ale co už. Naštvala jsem se, Motákovi nic nenapsala, a ještě v neděli večer to hodila na internetový bazar - za ODNOS a ODVOZ.

Po pár hodinách se mi ozval pán (bílé pleti, což je v těchto případech i v tomto kraji důležité), že by se pro to druhý den - v pondělí - zastavil. Když jsem mu zdůraznila, že si má vzít pro jistotu pomocníka, protože to s ním tahat nebudeme, napsal, že nikoho nemá, ale že to zvládne sám. No, jak myslí. S Motákem jsem se v pondělí v práci stejně neviděla, a tak jsem hned odpoledne zavítala na byt. Zrovna, když jsem otevřela dveře od našeho budoucího MY, přišla mi SMS od onoho pána, že mu kolega s vozíkem boural v Německu, a tak si není jistý, jestli si bude moct odvézt všechno. Obratem jsem mu volala a nabídla mu, že mám taky větší auto, takže mu to klidně pomohu odvézt - jen ať je to pryč. Byl nadšený a souhlasil. Měl se pro to stavit mezi šestou a sedmou večer. A tak jsem nelenila, a co šlo, to jsem odtahala do svého auta. Vlastní ODNOS a ODVOZ se sice nekonal, ale hlavně to bude pryč. A čekám... šestá hodina odbila, tak mu raději píšu, jestli už ví, v kolik dorazí. Za pár minut mi přišla odpověď, že má komplikace v práci, a že to nestíhá. V tu chvíli jsem se už neudržela, a napsala mu poměrně dost vyčítavou zprávu. Už neodepsal.

A tak jsem večer volala Motákovi jak zhrzená nevěrnice, co si vyzkoušela zaskotačit jinde, aby nakonec zjistila, že to nebylo ono. Samozřejmě, že jsem mu o záměru to udat někomu jinému neřekla. Kupodivu navrhnul, že to uděláme hned následující den, a tak se nakonec stalo. Já už měla naloženo, takže jsme naplnili už jen jeho káru a odvezli jsme to. Aspoň jsem se poprvé podívala na jeho dům (resp. garáž, kam jsme všechno to dřevo složili). Vlastní odnos a odvoz se sice nekonal úplně podle plánu, ale haraburdí bylo pryč.

Nové dveře

O dveřích jsme se bavily - měly jsme spadeno na výměnu vstupních dveří (futra bychom nechaly) a potom výměnu čtvera vnitřních dveří - dvou šoupaček do pokojů a dvou klasických dveří na záchod a do koupelny.

Lu měla tip na šikovného řemeslníka - manžela své kamarádky. Asi po dvou týdnech uhánění se k nám zastavil, vše si naměřil a konstatoval, že futra od vstupních dveří do bytu bude potřeba vyměnit, protože jsou nakřivo a dveře by se samy otevíraly. A že futra na záchod a do koupelny bude taky potřeba vybourat, protože kdyby je pouze obložil, zužily by se tak, že bychom nemusely projít s pračkou a sušičkou. Inu, dobrá.

Za pár dní jsme se zastavily u něho v dílně, vybraly z katalogů, a po sečtení nás to vyšlo na 85 tisíc (z toho 30 tisíc jsou tedy vstupní dveře s futry, což je běžná cena). Takže čtvery dveře s dvojicí futer nás vyjde (snad i s prací) na 55 tisíc. A s tím jsem tak úplně nepočítala. Finančně by to zatím mělo stále vycházet, ale přece jen - trochu nám to už zasahuje do rezerv.

A termín realizace? Opět druhá polovina února. No, nejsem nadšená. Stává se z toho takový křehký organismus závislý na mnoha jednotlivých činností, kdy selhání či zpoždění jedné se promítne prakticky na všech ostatních.

Sečteno, podtrženo

Jak si lze všimnout, nikdo nikam nespěchá. Je konec roku a... všichni mají tradičně všechno u prdelí. Nepanikařím. Nebo se aspoň tvářím, že jde všechno podle plánu. Jde všechno podle plánu, že ano? Existuje nějaký plán? Jakýkoliv!