Cesta za MY - část II.

V předešlé části jsem shrnula cestu za naším MY od vyřízení hypotéky až po (poměrně snadné) vytipování nemovitosti ke koupi. Aktuálně se v tomto nemastném neslanném vyprávění nacházíme ve fázi, kdy bance sděluji, že už jsme nemovitost našly, a co že se po nás tedy bude chtít dál.

Následoval online odhad. Do mailu mi přišly požadavky - foto snad každého koutu každé místnosti, foto každého stromu v okolí, foto úplně každé kachličky v koupelně. Energetický štítek (který budova nemá). Potvrzení o nabytí původním majitelem - tohle mě rozesmálo, protože z katastrálního zápisu je přece zřejmé, že byt je na něho psaný. Ale budiž - vše jsem hodila na bedra realiťáka, který s tím neměl jediný problém - měl jen podmínku složení rezervačního poplatku.

Jsme přesně dva týdny od prvotní prohlídky, a v bytě se scházíme s realiťákem ohledně smlouvy o rezervačním poplatku a zároveň nafocení všeho, co banka požaduje k online odhadu. Poplatek není oproti kupní ceně přemrštěný - naopak - realiťák chce pouhých sto tisíc, který bude započítán do naší jistiny pro koupení bytu, která se po odkupu promění v jeho provizi. Podepisujeme, fotíme, odesíláme rezervační poplatek na účet realiťáka.

V následujících několika dnech mi je přeposláno pár mailů o průběhu zasílání fotek realiťákem do banky. Čistý chaos, ale kluky v tom nechávám s tím, ať si poradí - jen v jednom okamžiku mi připadá, že se realiťák zacyklil, a tak se ho snažím vyvést ven. Pravděpodobně nezacyklil, jen jsem neměla všechny informace, a tak se to tak jevilo.

Po dvou dnech od jejich komunikace mi volá bankéř, že výsledek online odhadu je o půl milionu nižší než kupní cena, a že jestli máme dostatečný kapitál i na tuhle situaci. Bance je v závěru jedno za kolik to koupíme, ale ona nám bude ochotná půjčit jenom do 80 % vlastního odhadu. Jakože máme víc peněz než těch 20 % na základ, ale nezbylo by nám na rekonstrukci. Domluven je tedy fyzický odhad (naštěstí) placený bankou - a rovnou žádám, aby mu byl předán kontakt na realiťáka ohledně dohody termínu, protože já jim to synchronizovat nebudu, a zároveň nemám klíče od nemovitosti, takže se tam bez realiťáka nedostanu.

Po následujících dvou dnech mi volá odhadce s tím, že kdy se tedy sejdeme. Banka mu evidentně zapomněla předat kontakt na realiťáka, který mu byt zpřístupní, a tak mu ho předávám já. Obratem mi realiťák potvrzuje termín fyzického odhadu - hned po blížícím se víkendu. V tabulkách vypočítávám nejrůznější varianty případů, kdy by odhad nevyšel na kupní cenu. Rozdíl půl milionu je přece jenom dost, a náš rozpočet s Lu je kvůli rekonstrukci už tak dost napnutý. Tohle je chvíle, kdy začínám být už neklidná víc než je zdrávo, a přemýšlím, že sáhnu po těžších prášcích, kvůli kterým ale budu unavená a neschopná nějakých větších výkonů. Je to taková obranná hibernace, díky které se mi podaří přečkat ty nejhorší chvíle, dokud to čas nevyřeší nějakým způsobem za mě. A do toho se mi upřímně nechce, protože je potřeba, abych fungovala a byla k dispozici kvůli řešení situace.

Celý onen víkend je pro mě spíš utrpením - neustále přemýšlím nad variantami, rozložením financí a dalšími s tím souvisejícími záležitostmi. Není mi z toho fyzicky dobře, ale snažím se před Lu tvářit normálně, protože nechci, aby kromě nedobrého vývoje situace musela řešit ještě mě. Je tu taky jedna patová situace - rezervační poplatek skládáte před samotným odhadem, což vás tak trochu uvádí do pasti v případě, že ani fyzický odhad nebude odpovídat kupní ceně. Můžete od toho dát sice ruce pryč, ale přijdete tak o onen rezervační poplatek, jelikož se prodej neuskuteční kvůli vašim důvodům.

V pondělí mi volá realiťák, že je po fyzickém odhadu, a že odhadce byl poměrně zvláštní chlapík, ale že z toho má dobrý pocit - že fyzický odhad nebude určitě nižší než ten online (haha). Tak děkuji pěkně. Uklidněním mi je odhadcem sdělená statistika, že zhruba 25 % online odhadů nedosáhnou kupní ceny, což je poměrně velké číslo. Čekáme tedy na odhadce - až se jeho dílo dostane do banky. To mi zkrátí pouze SMS zpráva od realiťáka - po 28 dnech od prohlídky s informací, že od dnešního dne je vyznačena v katastru plomba ohledně odstranění věcného břemene. Po 28 dnech od doby, kdy mi poprvé slíbil, že na tom pracují.

Po 33 dnech od prohlídky a 10 dní od fyzického odhadu má banka oficiálně k dispozici dokument potvrzující to, že nemovitost má opravdu plus mínus takovou hodnotu, za jakou ji kupujeme. Tíha mé psychiky pomalu polevuje. Je čas na scénu uvést novou postavu - kromě prodávajícího, realiťáka a odhadce (kterého už nebudeme potřebovat) přichází do děje paní advokátka, u níž realiťák objednává smlouvy, a která provede i advokátní úschovu peněžních prostředků našich i bankovních do doby, než bude zástavní smlouva bytu ve prospěch banky katastrálním úřadem zapsána, a která po složení peněz na úschovný účet zažádá o převod vlastnictví z prodávajícího na nás dvě.

Realiťák mě tedy informuje, že objednává u advokátky kupní smlouvy a další potřebné dokumenty, a že bychom se k podpisu mohli sejít následující týden. Lu sice musí změnit plán, ale co naděláme. Ptám se, kde ve Varech paní advokátka sídlí. No - to je ten vtip - nesídlí ve Varech, ale Chebu. To je zhruba 50 km od Varů. Možná si kladete otázku proč má na starost nemovitost ve Varech advokátka v Chebu. Protože pan realiťák má široký záběr, a tak kromě Varů má v portfoliu i Sokolov, Mariánky, Františkovky, Aš... a Cheb je tak nějak ideálně uprostřed. Ne, nejsem nadšená, ale co nadělám. Jsme přece v cílové rovince. Že jo? ŽE JO?!

O pár dní později mi skutečně v mailu přistanou kupní smlouvy, které dle instrukcí banky této obratem přeposílám. Jsme s Lu tou dobou na oslavě, a tak jsem ve stavu vylučujícím způsobilost hrabání se v právničině. I přesto si však všímám odstavce, v němž se píše, že prodávající se zavazuje odstranit věcné břemeno až na základě zaplacení kompletní kupní částky na účet advokátky. To trochu nesedí s podmínkou banky, která peníze uvolní až ve chvíli, kdy věcné břemeno bude odstraněno. Píšu tedy realiťákovi, že tohle se bance asi líbit nebude. Na druhou stranu - o odstranění věcného břemena je již zažádáno, takže praxe je trochu jiná než formulka na papíře. Po chvilce mi volá. A já jsem ojíněná. A upřímná.

Říká mi, že paní advokátka to tam píše obecně, a že by to ničemu nemělo vadit, protože ona ví, co dělá. A že si to když tak vyříká po své ose s právníky banky. Nu, dobrá - nechávám se uchlácholit, protože si matně vzpomínám, že když jsme kupovaly kdysi dávno byt s Déčkem, banka se nám ke smlouvě taky vyjadřovala a něco se jí tam nelíbilo, ale více méně jenom ukázala prstem, řekla svou podmínku a nic se předělávat nemuselo. Mimo to se realiťáka do telefonu ptám, zda si je prodávající vědom toho, že má máslo na hlavě on kvůli tomu, že doteď čekáme na odstranění plomby, čímž se to zbytečně zdržuje. Z realiťáka vypadlo, že už byl kvůli věcnému břemenu prodávající na katastrálním úřadu ještě jednou před tím současným návrhem, ale blbě vyplnil papíry, a kdyby tam on nezavolal kvůli stále nevyznačené plombě, možná by to tam měla úřednice založené doteď a nic by se nedělo.

Loučíme se, já to jakýmsi záhadným způsobem házím za hlavu, věnuji se dál oslavě a nemyslím na to.

Nadchází den podpisu smlouvy. Je to 38 dní od prohlídky a zároveň 10 dní do výmazu věcného břemene. Hned po práci vycházím z budovy směrem k autu, kdy mi zavolá realiťák, zda schůzka platí. Potvrzuji mu to. Nesměle se ptá, zda by mi nevadilo, že by lhůta složení peněžních prostředků na úschovní účet byla zkrácená na... a teď se podržte - tři týdny. Že to navrhuje pan prodávající, protože spěchá. Běžně máte ve smlouvě dva až tři měsíce. Jasně - bavíme se tu o smlouvách, které pracují s klasickou hypotékou, kde oproti předschválené hypotéce dokládáte dokumenty, které my už máme doložené. Jenže pak je tu ještě jedna kouzelná věc - banka má podmínku, že peníze budou uvolněny až po odstranění věcného břemene, což nám zkracuje dobu pro složení hotovosti z 21 dní na 11 dní.

Realiťákovi tedy říkám, že my s Lu nemáme problém poslat peníze prakticky ještě ten den, ale že se určitě nezaručím za to, že to banka všechno stihne do 11 dnů, které jsou navíc kráceny dvěma víkendy. Nehodlám podepsat, že mi hrozí smluvní pokuta za to, že bance něco trvá déle než si kupující představuje, když jde navíc o takto šibeniční termín.

Realiťák to chápe a říká, že to vyřídíme na místě. Nasedám do auta, nabírám Lu, a přes obecnou dopravní kalamitu se dokodrcáváme do Chebu. Jelikož jsme vyrážely s rezervou, jsme tam o 20 minut dřív. Proto píšu realiťákovi, že už jsme na místě, a kdyby se čekalo jenom na nás, můžeme začít dřív. Nikoliv - volá mi teprve pět minut před schůzkou. Scházíme se s ním před budovou, v níž sídlí advokátka, a čekáme na pana prodávajícího, který nám jako jediný chybí.

Realiťák má předtuchu, a tak volá prodávajícímu, kde aktuálně je. Chvilku nechápavě blekotá do telefonu, a pak odchází stranou mimo náš doslech. Následně se vrací a sděluje nám, že pan prodávající prý dnes advokátce volal s tím, že chce změnit onu výše uvedenou splatnost ze tří měsíců na tři týdny, a že měl za to, že se kvůli tomu dostavovat nemusí, a že dostavit se už ani nestihne. Volíme tedy plán B - zavoláme mu před advokátkou a vymyslíme to jinak. Má hlava začíná upadat do módu, kdy všechno kolem sebe beru jenom jako tragikomedii, což mi pomáhá se z toho nezbláznit a nebrat to vážně.

Advokátka sice potvrzuje, že jí volal prodávající s žádostí o změnu termínu splatnosti, ale že mu rovněž řekla, že to vyřídíme na místě, a svou plánovanou absenci jí rozhodně nesdělil. Zjevně je z toho rozčarovaná. Následně se pro jistotu realiťák ptá, z jakého čísla jí prodávající volal. To mu advokátka sděluje a realiťák zjišťuje, že to nebyl prodávající, ale jeho otec, na něhož má realiťák číslo, protože s ním taky párkrát musel ohledně téhle věci jednat. Teď si musíme uvést zase věci na pravou míru - i přes to, že prodávajícímu je téměř padesát let, stojí mu za zády jeho skoro osmdesátiletý otec. Ne, nechci znát detaily. Přijímám to jako fakt.

Vytáčíme tedy prodávajícího (nikoliv jeho otce), a my s Lu se tak poprvé, alespoň telefonicky, s prodávajícím setkáváme. Hned začíná s třítýdenní splatností a vysvětlením, že je to nepříjemná situace - vlastními slovy akce kulový blesk - protože i on někde něco kupuje, a je zkrátka v časovém pressu. Realiťák s ním diskutuje v obecné rovině, že takhle to běžně nechodí.

Po chvilce si vynucuju vstup. Představuji se panu kupujícímu a sděluji mu, že s jím stanovenou lhůtou splatnosti nesouhlasím, protože kvůli plombě pozdě odstraňovaného věcného břemene to nejsou tři týdny, ale s ohledem na víkendy něco málo přes týden, a že se mu rozhodně nehodláme zaručovat za systém banky pod hrozbou smluvní pokuty. Argumentuje tím, že i on musí dodržet šibeniční termín a dané riziko podstupuje, tak nevidí důvod, proč bychom to neměly dělat my. S tázavým pohledem hledím na advokátku, ta mi odpovídá skrze poker face (který má mimochodem celou dobu). Vysvětluji trpělivě panu prodávajícímu, že pokud se vystavuje riziku on, neznamená to, že má právo tohle vyžadovat i po nás.

Pan prodávající mě tedy žádá, abych na bance zjistila, jak dlouho může trvat doručení peněz na účet. Odpovídám mu, že aby banka ty peníze vůbec poslala, je nutné zařídit ještě pár věcí, a to včetně dodání podepsané smlouvy, k čemuž on na místě jako jediný chybí. A že nemáme problém naši část peněz na úschovný účet doručit ihned po podpisu smlouvy. Pan prodávající se ptá, v jaké výši ty naše peníze jsou. Nejen, že to má napsáno v návrhu smlouvy, ale vlastně ho to ani nemusí zajímat - peníze stejně dostane vcelku až ve chvíli, kdy je advokátka na základě řadě podmínek uvolní.

Hovor si opět přebírá realiťák a snaží se přesně tohle prodávajícímu vysvětlit. Podle jeho mlčení si jsem jistá, že vůbec s žádnou advokátní úschovou nepočítá a celou dobu má za to, že mu ty peníze na účet pošleme rovnou, ale mlčím. Pan prodávající si tedy vynucuje krátkou pauzu na to, aby zavolal protistraně, od níž sám kupuje nemovitost s možnostmi posunutí jeho termínu.

Čas zabíjíme tím, že se nám realiťák snaží vysvětlit situaci, o níž má taky pouze základní a nejasný přehled, protože ji nemá na starost. Pan prodávající sám kupuje kdesi na dědině dům. Nejspíš napovídal protistraně, že má část peněz (nebo možná celou sumu) v hotovosti, a tak mu protistrana nacpala lhůtu splatnosti na mnohem kratší dobu než je náš kupní proces schopný zvládnout - a pokud to je schopný zvládnout, pak jen v případě bez jediného zaškobrnutí. Jenže těch zaškobrtnutí už pár bylo. Navíc ty peníze, o nichž protistraně tvrdil, že má v hotovosti, jsou nejspíš peníze od nás. Prostě dělal ramena a neuvědomil si následky. Mimo to má mít smluvní pokutu snad kolem půl milionu. Do toho mu našeptává jeho skoro osmdesátiletý tatínek. Zkrátka a dobře - ideální obchodní partner.

Advokátka začíná obracet oči v sloup. Přikládám pod kotel tím, o čemž jsem už psala - podmínka ve smlouvě týkající se odstranění věcného břemene až po zaplacení kupní částky kolidující s tím, že banka uvolní peníze až po odstranění věcného břemene. Jsem si stoprocentně jistá, že toto jsem sdělovala realiťákovi v době podpisu rezervační smlouvy a on se čílil, že nechápe, proč bance nestačí jenom doložení žádosti, ale musí se čekat na odstranění plomby a skutečný výmaz. Advokátka mi sděluje, že o tomhle nevěděla (nás se na to už znovu nikdo neptal, takže jsme to neměly komu sdělit), ale že když už bude předělávat smlouvu kvůli změně termínu, tak tam předělá i tohle.

Uběhlo dvacet minut a prodávající pořád nevolal. Realiťák to zkouší, ale prodávající má stále obsazeno. Následně volá, že mu protistrana (a nejspíš i tatínek) povolila oddálení termínu jeho splatnosti, a zda by to šlo tedy posunout tak, aby to bylo na účtu pět týdnů od odstranění břemene. Realiťák se mu snaží vysvětlit, že i to je poměrně šibeniční termín, ale že se pokusíme zjistit u banky termíny, které je aktuálně schopná plnit. Dále mu zdůrazňuje, že ale stejně bude muset čekat další tři týdny na to, až mu advokátka peníze pošle na jeho účet, kdy opět začíná kňučet. Realiťák už je značně podrážděný a říká mu, že ty průtahy jsou hlavně kvůli tomu, že na katastrální úřad dodali špatné papíry. Prodávající oponuje, že i realiťák se mu omlouval, že to podělal. Jsem si ale jistá, že realiťák se mohl omluvit maximálně za to, že je na ten katastrální úřad neodvedl za ručičku, protože neschopnost z prodávajícího číší při každé vyfňukané větě. Drama v přímém přenosu.

Nakonec prodávající konstatuje, že si to musí ještě promyslet a i realiťák se zvedá, s tím, že má další prohlídku bytu, a dnes už stejně víc nevymyslíme. Loučí se s námi a odchází. U stolu zůstáváme my dvě s Lu a advokátka. Všechny tři na sebe vyděšeně hledíme a mlčíme. Za jiných okolností by to bylo naše poslední setkání, ale problém je v rezervačním poplatku. Pokud od toho odstoupíme my, propadne, což si nemůžeme dovolit.

Nic už mě nepřekvapí. Loučíme se s advokátkou a vracíme se zpátky k autu s nepořízenou...