Traumátka a bolístky II.

Následující text si sepisuji hlavně kvůli definování životních zakopnutí, která mohla negativně formovat mou osobnost. Jedná se o přípravu na další psychoterapeutická sezení; jejich zveřejnění je moje iniciativa. Útržky nejsou řazeny chronologicky, ale zkrátka tak, jak mi připluly.

Rozdíl mezi mnou a bratrem jsou čtyři roky, ale v dětství jsme si byli hodně blízcí. Byl prakticky mou oporou, protože otec nefungoval a odešel od nás když mi bylo pět. Otec od malička na nás oba mluvil ukrajinsky, takže jsme vyrůstali bilingválně, a po otcově odchodu se z ukrajinštiny, resp. toho, co jsme byli schopni za tu dobu pochytit, stal náš společný tajný jazyk, kterému ostatní příliš nerozuměli. Kdykoliv jsme si před ostatními potřebovali něco říct, řekli jsme si to ukrajinsky a měli srandu z toho, že ostatní nechápou.

Dost často jsem chodila ven s jeho partou, což byli kluci o tři až pět let starší než já, ale prakticky mi vydupal mezi nimi místo. První cigaretu i první tvrdý chlast jsem měla s nimi. O téhle partě třeba jindy. Když mi bylo třináct a jemu sedmnáct, našel si holku. Byla to cuchta o dva roky starší než já, chodily jsme na stejnou školu, takže jsme o sobě věděly a znaly se od vidění.

Nicméně mi v našem vztahu s bratrem částečně přebrala mé místo. Teď ochraňoval ji, vystřídala mě po jeho boku, zatímco já stála někde v pozadí. A to se mi samozřejmě nelíbilo. Vyřešila jsem to tak, že jsem si našla kluka, abych ten uvolněný prostor nějak zaplácla. Byl to pohledný hoch z o rok vyšší třídy naší školy, ale nechtěl se mnou chodit za bratrovou partou, v níž jsem já chtěla trávit čas, zatímco já se s jeho kamarády taky nesžila. Pochopitelně - bylo mu čtrnáct, zatímco všem z bratrovy party minimálně šestnáct. A tak jsem to v rámci dětské lásky zabalila, a začala se raději rozhlížet po hoších právě z naší party. Jenže ti ze mě měli spíš srandu, protože - co si budeme - bylo mi třináct.

Ale i přes to jsem si našla odvážlivce. Nebyl to sice člen tvrdého jádra, ale sem tam se u nás zjevil. Takový metalový Kurt Cobain - dlouhovlasý blonďáček s věčně ospalým výrazem, co uměl hrát na kytaru, na kterou mě začal učit. Chodili jsme spolu na tajňačku, protože nechtěl, aby si z něho ostatní kvůli mně dělali srandu, takže když jsme byli před nimi spolu, dělali jsme, že nic. A ano - štvalo mě to.

Od začátku mi bylo jasné, že dřív nebo později začne toužit po tom, co se mu mohly nabídnout legálně děvčata až od patnácti. Nechtěla jsem, aby mě opustil kvůli jiné, která mu tohle může dát. A protože náš vztah byl tajný, jedno další tajemství už se v něm ztratilo. Long story short, začala jsem s ním spát. I přes to (nebo možná kvůli tomu) nám to vydrželo necelé tři měsíce. Vsuvku možná kvůli tomu jsem použila z důvodu, že se strašně bál, že se to provalí. Neprovalilo. Alespoň ne za čerstva, protože si nedělám iluze, že dodnes o tom nikdo z tehdejší party neví.

Nicméně můj sexuální život se začal vyvíjet právě od té doby. Od třinácti let, kdy jsem se sice cítila díky partě starších kamarádů vyspělejší, ale když se na to podívám zpětně, byla jsem tele ještě o něco větší, než všichni ti ostatní kolem mě.

Mé závěry:

K bratrovým partnerkám (včetně současné manželky) jsem vždycky přistupovala strašně kriticky. Považovala jsem je jako někoho, za koho mě v dětství vyměnil. A nejspíš mi to vydrželo až doteď, byť jsme si s jeho ženou k sobě přes počáteční bolístky našly cestu umožňující nám v rámci návštěv fungovat. Ale stejně pořád cítím, že se kvůli ní křečovitě změnil.

Sex jsem začala brát ve třinácti primárně jako prvek, kterým si partnera pojišťuji. Byl to prostředek k tomu, abych si ho udržela - aby mi neutekl; abych se cítila ochraňovaná - protože bratr už ochraňoval nějakou jinou. Primárně. Sekundárně jsem v něm sice hledala i naplnění touhy a všechny ty příjemné věci, ale ty se dostavily v nějaké hodnotnější podobě až mnohem později.

I během života jsem k sexu měla tendence přistupovat dost liberálně a volnomyšlenkářsky. Na to sice asi neměla jediný dopad právě skutečnost, že jsem začala sexuálně žít už dva roky před zákonem povolenou dobou, ale troufám si tvrdit, že citelný vliv to na to mít může.