K4r1 | (skoro) sama v kanclu

Začíná se mi z toho stávat takový pracovní deníček, že? Na jednu stranu je to dobře, protože tu píšu o těch blbějších věcech v mém životě. Takže když píšu o práci, znamená to, že se mi nedějí blbé věci v osobním životě. Tedy, něco málo nevztahového se rýsuje, ale to musím ještě nechat vykrystalizovat a uležet. A třeba to bude v pohodě a vůbec o tom sem nebudu psát, což by byla v závěru ta lepší možnost.

Tento týden jsem byla v kanclu (skoro) sama. Můj liniový šéf byl na třídenní poradě (rozuměj třídenní ožíračce) všech vedoucích. Jeho asistent měl v úterý a ve středu dovolenou. Byvoj byl v úterý a ve středu na kurzu (protože když se chcete zbavit zaměstnance, rvěte prachy do jeho vzdělávání) a ve čtvrtek měl nějaké zdravotní záležitosti v rodině. A můj nejbližší kolega v pondělí státnicoval a rovnou si hodil neschopenku, protože tentokrát má střevní chřipku.

Už minulý týden v pátek se za mnou zastavila manažerka vedlejšího pracoviště a začala mě jebat. Nebo - ne úplně jebat - ona tak mluví normálně. Ale zkrátka mi jebavým tónem sdělila, že bych jeden úkon měla dělat jinak, protože u nich jsou zvyklí na jistý standard, který můj stávající styl práce neposkytuje. Sice jsem to považovala (a stále považuji) za překonaný standard, což jsem i vyřkla, ale zároveň jsem dodala, že hodlám tedy držet hubu a krok. Když už byla ve dveřích, nějak jsme se dostaly k tomu, že si toho vlastně nevšimla ona, ale vadí to jednomu z jejích podřízených. A zrovna týpkovi, co neopomene příležitost se mnou prohodit pár slov, když se potkáme náhodou u kávovaru. Zeptala jsem se, jestli nemohl přijít sám, a bylo mi řečeno, že ona je vedoucí, a tak je tam mimo jiné od toho, aby tyto požadavky vyřizovala ona. A tak si to stále schovávám na vhodnou příležitost, abych mu to oplatila - ne hned na další nahodilé setkání. Protože pomsta chutná za studena!

V tomto týdnu jsem to (opět) táhla za dva - viz výše. Ale vymyslela jsem zlepšovák, tak jsem zvědavá, jak se osvědčí v praxi. Na finálním produktu našeho snažení to sice nebude vidět, ale nám to práci ulehčí. Jeho příprava je sice komplikovanější, takže můj nejbližší kolega (jemuž bych měla pro zdejší účely nejspíš vymyslet lepší jméno než nejbližší kolega) to nejspíš bude dělat po staru, ale to je jeho boj. Já jsem inovátorka!

Můj líniový manažer se vrátil z třídenní porady plný nových informací. Stěhovat se budeme, ale zatím není stanovený termín. Ani orientačně. Sice vedení schválilo záměr odkupu vedlejších prostor, ale to je zatím vše. Jednání o ceně, plánování prostor, nejspíš i nějaká přestavba, stěhování... radši ani orientačně. Každopádně mi nejspíš bude ještě nacpána další drobná odměna a nejspíš i budu viset na nástěnce coby Zaměstnankyně měsíce... jen zatím nevím kterého. Doufám, že nějakého letního, kdy jsou dovolené, a tak tu fotku uvidí minimum kolegů. A doufám, že mi o focení řeknou dřív než v den focení, protože poslední dobou chodím do práce spíš v takové provizorně funkční úpravě než jako něco, co byste chtěli vídat měsíc na nástěnce.

Budeme mít u nás na oddělení dva nové kolegy! Taky nevíme kdy, ale prý teoreticky od července! To by mi mohlo trochu ulehčit, byť mou pracovní náplň by měl vykonávat jen jeden z nich, a bohužel zrovna ten méně pracovitý. Znám oba, jde o vnitrofiremní přesun. Jeden z nich je sporťák, má takový správně kousavý humor, a celkově jsme si padli při komunikaci do oka. A ten, co mi bude bližší, je naopak takový otylý, lidský, hodný, srdečný - ale do práce se asi moc nežene. Když nám to minulý týden s nejbližším kolegou oznamovali, tak jsem vyprskla, že jeden slabý článek už u nás je, čímž jsem možná nejbližšího kolegu urazila, ale na druhou stranu si za tím stojím. Možná to nakonec nebude tak hrozné, a opravdu to bude posila. A nebo možná budu tahat práci ne za dva, ale za tří - protože s novým přírustkem do naší pracovní náplně začlení i další body, které bohužel nebudou jen na papíře. A sice nevím, jak se sem všichni narveme, ale prý by do přestěhování měli sedět ve svých stávajících pracovištích. Na to se samozřejmě netváří jejich současní vedoucí, kteří by tam rádi měli už nějako náhradu, a zároveň se na to netvářím já, protože to bude komplikovat samotnou práci i zaškolování, ale kdo se ptal na můj názor, že...

Tož, tak si tady žiju... i když tož tu nikdo neříká. A tedy: Tak, tak si tady žiju...