Hodná holka, ale...

Je až hezky absurdní, jak to všechno do sebe zapadá. Dva dny zpátky jsem prosila Vinařku o to, aby mě v těch horších okamžicích uklidnila větou, že je hodná holka. Tehdy jsem to uvedla tím způsobem, že bych nebyla ráda, kdyby se tahala s kdekým. Že mi to rozumově sice už má být jedno, ale že citově mi to ještě rozhodně není. Dneska jsem si nechala udělat tetování - jako tečku za našim vztahem. Když jsem odcházela, cítila jsem se vyrovnaná. Bylo mi hezky.

Přes den jsem jí navrhla kino - protože mám ještě pár volňásků, co jsem vyfasovala v nové práci, a bylo by škoda je nechat propadnout. Když večer přišla domů, zeptala jsem se jí, jestli chce jít spíš v pátek, v sobotu nebo neděli. Odpověděla, že v pátek, protože ze soboty na neděli zase odjede. Asi už tušíte, že do... Plzně. Chvilku jsem se z toho potřebovala vzpamatovat. Byla to jedna z mých verzí. Jenže to taky mohl být jen další amand, kterým by si zvedala ego. Možná je to i ta lepší varianta, protože dokud bydlíme spolu, nehrozí, že by on přijel za ní, protože u něho mohou přespat a strávit tak spolu víc času. Nebudu je mít na očích a nestane se, že bych je spolu náhodou potkala. Alespoň ne ze začátku - dokud se neodstěhuje.

Druhé pozitivum na tom je, že jestli jim to vyjde, pravděpodobně nebude žít ten zahálčivý promiskuitní život. Toho jsem se upřímně bála. Že v mých očích kvůli tomu ztratí cenu, i když bychom si v tomto ohledu asi neměly úplně co vyčítat. Před pár lety by mi to nevadilo, ale dneska na to mám už asi jiný pohled. Minimálně, co se sexu s muži týká. S děvčaty to pokrytecky vnímám trochu jinak... citlivěji? Nevím, jak popsat ten rozdíl.

Možná to sdělení mělo přijít až dneska. Až po tom tetování. Aby se vše uzavřelo v ten správný čas. Kdyby mi to řekla už tu minulou neděli, asi by to bylo ještě brzy. Dneska už to nesu statečněji. To jen já jsem to musela tehdy s Déčkem (a Vinařkou) podělat, protože tehdy se to Déčko dozvěděla snad necelý týden po mém odchodu. Karma mi to dává sežrat, ale zároveň mě už nechce úplně týrat, jak to měla ve zvyku prakticky celý náš vztah s Vinařkou. Co je tak trochu absurdní je to, že onen chlapec z Plzně, za němž Vinařka odchází, je Slovák - stejně, jako byla Déčko. Zase karma a její oko za oko.

Než dnes večer odešla na zumbu, víc mi neřekla. Snad jen, že má úplně jiný přístup, než na co byla doposud zvyklá - v tom, že on je zvyklý na to trávit svůj volný čas sám a nebýt celodenně online. Že se budou vídat pravděpodobně jen o víkendech a že rozhodně neplánuje se odstěhovat za ním. Což chápu - píší si sice už strašně dlouho, ale strávili spolu první noc, když nepočítám jejich tehdejší firemní chlastačku, kde to prý všechno začlo.

"Já jsem myslela, že on měl vyhlédlou nějakou dívku."
"Původně jo, ale já prej všechny kolem něho převyšuju o několik bodů."

Chápu, že tyhle řeči na ni platí. Na chválu a komplimenty od těch, které seznala za sobě hodné, vždycky slyšela. A já jsem na to skládání komplimentů vůči ní naopak nikdy nebyla, protože mi připadlo, že tím přispívám ke ztrátě už tak slabé sebereflexe. Proto tyhle sladký vzlezlý řečičky hledala jinde. Ale to je teď vedlejší.

Hlavní sdělení je, že je mi na hovno, ale zároveň se mi ulevilo. Protože i přes to, že po třech týdnech od oficiálního rozchodu už má jiný cíl, o který se aktivně snaží, tak se v té svobodě alespoň neplácá způsobem, jakým jsem to dlouhodobě dělala já v předchozím nespokojeném vztahu. Takže ano - je to hodná holka, protože se nekurví. Ale to neznamená, že je úplně svatá, byť má s novým objevem ty nejčistší úmysly.

Karmo, už se na mě vyser!