Sešlo se toho tolik, že už to jinak nešlo. Pilule pro pravidelné braní jsem vysadila v červnu s tím, že je už nepotřebuju. Léto bylo v plném proudu, všechno hezké přede mnou, s ničím jsem si příliš nelámala hlavu. A upřímně - vědomí, že moje stabilní a neúzkostná nálada závisí na pravidelné dávce chemie ve formě tablet mě dost znervózňovala.
Když se na to teď dívám zpětně, asi to nebyl nejlepší nápad. Víc jsem pila, mé sklony k promiskuitě zase vystrkovaly růžky a celkově se opět začala projevovat ta zlá Karolína, kterou se mi podařilo umlčet, byť to stálo kupu bolesti a pádů na hubu. Zkrátka jsem začínala být někým, kým být nechcu a koho si Lu rozhodně nezaslouží. Zlá Karolína pod tíhou materiálních nejistot ohledně mé budoucnosti naštěstí ztratila. Ale třeba to byla naděje ve společnou budoucnost s Lu, co mi zabránila hledat útěchu v rauši z chlastu a klínech náhodných múz.
Každopádně právě ona nejistá cesta k vytoužené budoucnosti si začala vybírat daň. Nesoustředěnost, únava, podrážděnost, apatie a obrovská úzkost se mi stalo každodenním chlebem. Moje nálada byla ovlivnitelná jakýmkoliv sebemenším přešlapem, začínala jsem mít sklony k přehršlému negativismu. Na přelomu ledna a února jsem se dozvěděla, že se Déčko rozešla se svou partnerkou, kterou si našla po mém odchodu, což mi bylo a je strašně líto, protože jsem ji přála, aby byla konečně šťastná. Jedna z mých koček začala trpět epilepsií. Naštěstí jenom lehkou formou, ale i tak mi je jí strašně líto, mám neustálou potřebu jí být nablízku a dost často na ni myslím. A s blížící se operací nohy mi nejspíš začíná bobtnat i starost kvůli tomu, jak ty tři mrchy doma přes týden alespoň ze začátku zvládnu obhospodařovávat a jak se vyhnu tomu, aby mi po tom koleni v noci příliš nedupaly.
Tohohle všeho si všimla i Lu, a tak jsem měla možnost se jí poprvé vyplakat na rameni. Bez výčitek, bez ostudy, s obrovskou důvěrou a potažmo nadějí, že si z toho všeho nebude dělat hlavu ještě ona. A i přes to, že Lu není úplnou vyznavačkou farmacie, seznala, že návrat k tabletkám štěstí bude v tuto chvíli nejspíš jediné efektivní řešení. A tak aktuálně absolvuji kůru těmi účinějšími a těžšími, abych se po zaléčení mohla vrátit k těm lehčím. A tak jsem díky nim šťastná, z čehož však příliš šťastná nejsem.
RE: Na vlně tabletek štěstí | zlomenymec | 28. 02. 2024 - 17:48 |
![]() |
k4r1 | 29. 02. 2024 - 11:39 |